Terezín - tématická exkurze
Žáci osmého a deváteho ročníku navštívili v úterý 22. 10. 2013 Terezín. Přečtěte si, jak na ně toto místo zapůsobilo...
Názory a střípky ohlasů žáků:
Po příjezdu do tohoto "Města duchů" na nás dolehla tíživá a ponurá atmosféra celé oblasti. Navštívili jsme místní muzeum, kde jsme vyslechli zajímavou přednášku o holokaustu a historii pevnosti Terezín.
Během odpolední prohlídky jsme navštívili ubikace, pohřební síně, kolumbárium, Malou pevnost, hřbitov a snad nejděsivější místo – krematorium.
Bylo strašné slyšet, kolik tam bylo nemocí a na co všechno lidé umírali. Jen pouhý průjem zahubil denně spousty lidí. Nejmenší děti byly odděleny od matek a děti starší patnácti let šly buď na práci nebo do plynu.
Nejvíc mě zaujalo, když nám paní průvodkyně ukázala místnost, v níž "žilo" i více než 90 lidí. Místnost byla velká asi jako můj pokoj.
S kamarády jsme navštíili výstavu a mezi jiným viděli fotky vyzáblých Židů. Byl tam obrázek jednoho pána, který před transportem vypadal tak akorát, ale v Terezíně zhubnul snad o 40 kg, byly mu vidět jen kosti a musel se podpírat holí.
V krematoriu jsem si vybavil ty vězně, jak každý den spalují své kamarády, příbuzné, členy rodiny. Myslím, že každý z nich záviděl i psovi, že může jít ven a dostane nažrat.
Nejhorší pocit jsme jako třída zažili na pitevně. Těsná místnost s vanami, které místo odtoku mají díru na krev, vypadala ve světle slabého podzimního slunce opravdu děsivě.
Zarážející pro mě byla bezcitnost, s níž v Malé pevnosti zacházeli s vězni. Židy, kteří třeba jen ukradli něco malého k snědku, aby vůbec přežili, doslova házeli do temných kobek.
Strašné bylo také zacházení s vězni v Malé pevnosti. Museli například předvádět gladiátorské zápasy nebo vykopat bazén holýma rukama.
Nejlepší práce pro Židy byla v pekárnách nebo zemědělství, protože se tam mohli aspoň trochu najíst.
Muži a ženy žili odděleně. Těhotné ženy, staré lidi a malé děti posílali do plynu přednostně.
Nejvíce mě zasáhlo, když jsem na stěně věnované zemřelým uviděla svoje příjmení. Dívka, jíž patřilo, byla v době své smrti přibližně stejně stará jako já.
.... a pár slov závěrem
Nedovedu si představit přežívat v tak katastrofálních podmínkách, oblékat oblečení, jež bylo jednou za čas zbaveno hmyzu párou, umývat se někdy i jen jednou za měsíc.
Když si představím, že bych měl být v Malé pevnosti nebo ghettě místo jednoho člověka, myslím, že bych se zbláznil.
Moc jsem nevěřila, že se k Židům chovali jako k otrokům, ale poté, co jsem viděla jejich fotky, přeběhl mi mráz po zádech.Vůbec nechápu, jak to všechno mohlo projít, jaký netvor byl schopen se toho účastnit. Nejvíce respektu a soucitu cítím vůči všem obětem.
Terezín ve mně vyvolal pocit bezmoci a nespravedlnosti vůči Židům.
Nechápu, jak se člověk vůči člověku může zachovat takto.
Nikomu bych nikdy nepřál, aby takhle zahynul.
Jsem rád, že jsem v té době nežil.
25.10.2013 |
